Konec války v očích dítěte
Konec války v očích dítěte
Anotace: měla jsem 5 let
Tu první vzpomínku co je plná strachu
na tátu čekání když v noci odešel
a velmi dlouho se domů nevracel,
před Němci šel hlídat
most přes Moravu,
do toho v stejný den
hořící věž zámku
my děti zamčeni hledíme za oknem.
Do školky nešlo se
doma jsem zůstala,
ječící siréna přece nás vyhnala,
utíkat do krytu máma pobízela
nohy mám ze dřeva,klopýtám,bojím se
těch sirén,rámusu
co bývá ve válce.
Další je vzpomínka na ráznou cizí řeč
jež do mně bušila jak rány na buben
přímo mi do uší
a já nerozumím co chce to hlášení
tak moc hřímající.
Pak u nás doma, nejprve němci přespávali
to nejvíce strachu rodiče zažili,
za pár dnů přišli místo nich rumunští
špinaví,unavení a hladoví,
naši nám řekli,že nás osvobodí
a my jsme se velmi radovali
pod nohy se jim motali.
5.května jsme se konce války dočkali.
Komentáře (13)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk17.08.2007 11:27:00 vandule
Poznala jsem, jaké je znásilňování naší země vojáky cizích států v roce 1968. Bylo mi 17 let, moc jsem se bála, ale trikolóru jsem na své hrudi nosila i přes ten nevýslovný strach.
20.06.2007 09:15:00 Markéta..
jednou mě přivedly do hypnozy,to jsem byla ještě dítě,byla jsem v pokoji s matkou..otec pryč,na stěně obrázek ztraceného syna,máma dala na stůl buchty-řekla jsou z poslední mouky..jiné už nebudou,začali padat bombi,plakala jsem tak moc,že jsem měla po probuzení uši plné slz-ten pocit nikdy nezapomenu a jak jsem si pak vážila toho,že máme co jíst,že máme okolo sebe své blízké...to je štěstí a dnes už si to mnoho lidí neuvědomuje..Byla jsi odvážná!!
05.06.2007 13:03:00 carodejka
Take se klanim te vzpomince, neznam ty casy ale citim ze to bylo krute. Moc krasne napsane.
25.05.2007 18:13:00 uživatel smazán
To je tak silný,
že nemám sílu k tomu něco dodat.
Hodně pohody ,pa
23.05.2007 17:56:00 Favi
Tak musím se přiznat, že mi běhal mráz po zádech...takové chvíle jsou plné ohromného strachu...a člověk na ně nikdy nezapomene... a já jsem rád, že se o tom mluví..protože to může oddálit další válku...ne se jí vyhnout, protože je nevyhnutelná...ale snad to ještě mine moje děti...
16.05.2007 18:28:00 Rádoby zoufalá
jsou slova, která potřebujeme slyšet zas a zas - a tyhle k nim patří
16.05.2007 14:04:00 j.c.
...vrčení... vrčení jak od zlého psa,
tiché, zesilující, burácivé..
pak něco, co neumím popsat
hukot, rány, dunění..
první letecký nálet, který jsem prožil..
bylo mi také pět let..
... vím, proč mě dlouho děsil zvuk zubní vrtačky
***
Jiří senior
16.05.2007 12:03:00 mamina
vzpomínky...ty nám nikdo nevezme, jsme o ně bohatší a snad i moudřejší ...nebo alespoň kéž by
Krásná
