Mravenci prý v noci spí...

 

Padly stíny, ztichla pila,

trpká čerň les zahalila.

 

V této noci z hutné pěny,

psán byl příběh beze změny.

 

Zamkni pusu, zahoď klíč,

jinak víc  se nedovíš.

 

***

 

Dva chlapíci táhnou lesem,

nohy bolí, třesou se.

S prvním mechem klesnou k zemi,

modrým světlem hřejou se.

 

Kapsy prázdné jen pár drobků,

švorc jsou mladí pánové.

Knoflíky už zaprodali,

zlé to časy pro mnohé.

 

Jak tak sedí v trávě králů,

mlčky hledíc na měsíc.

Netuší že všude kolem,

proletáři jdou jim vstříc.

 

V zástupech jak při průvodu

(Vlaječky však chybějí)

Miliony drobných nožek,

zídky hladké stavějí.

 

Jeden z pánu klopíc zrak,

rudou skvadru spatřivše.

Bleskově se z mechu zvednul,

bez bot chrabě drtil vše.

 

„Co to děláš dutá hlavo?“

druhý na důstojnost lpí.

 „Cožpak nevíš z chytrých knížek,

že mravenci v noci spí?“

 

Mladík spražen slovem druha,

usedl zpět na místo.

Z levých krajů spěchaj spolky,

nebloudí...jdou na jisto.

 

Posilněni zralou třešní,

stavějí se do šiků.

Dva chudáci s myslí klidnou,

nebudou mít úniku.

 

Každý malý mraveneček,

v ručkách svírá nářadí.

Kladívko či  srp si vleče,

pak se ještě zařadí.

 

V útok velí hlavní padouch,

rudo kam se podíváš.

Nebožáci chudí braši,

skončí jak se domníváš.

 

Rudý mrak se ztrácí v lese,

slunce vstává z konopí.

Za to všechno může mýlka,

že mravenci v noci spí.

 

***

 

Dobrou noc a sladké sny!