Anotace: Taková procházka je balzám na srdíčko, který bychom měli občas (i častěji) užívat.
Sbírka: Z mého života.
Už zase nemám doma stání,
je to jak prokletí.
Minulost si mě právě našla,
myšlenky ven letí.
Beru svetr a utíkám z domu,
chci ven do polí.
Jenom tam jsem šťastná,
tam srdíčko nebolí.
Ze silnice scházím na cestu,
jsou na ni kamínky.
Od slunečních paprsků
svítí jak plamínky.
Po obou stranách polní cesty
dlouhé lány zeleně.
Vlní se a čeří v rytmu větru
připadají mi nezbedně.
Přicházím k rozcestí tří cest
uprostřed Boží muka.
Přidávám kytičku lučních květů
až se mi třese ruka.
Usedám do stínu košaté lípy,
kde je jemná tráva.
Tak tohle je přesně to místo
kde hojí se srdíčko i hlava.
Je to fajn,moc mi to připomíná
alej mládí,akorát za mlada
přes strniště běžela jsem tam bosa
04.06.2007 11:37:00 | Vivi.~2
Ano, všichni utíkáme tam, kde je nám dobře. Většinou to je do přírody. A příroda je nejlepší doktor.Děkuju všem za hezké komentáře...:))
29.05.2007 22:14:00 | Verule