Za mlhou

Mlžný opar se nad poli vznáší
Ticho táhne se oblohou
Chlad za nehty se vráží
Lidé do těch míst nemohou

A cinká tam snad tisíc tónů
Ne hlasitě, jen potají
Z hlubin i ze všech pórů
Tam potichu si šeptají

Aby snad nezapomněly světy,
Že tam někdo se nachází,
Aby snad tyto jiné světy
Přešli k nim po hrázi

Vždy s novou duší
Přijde plamen
Bleskne a sekne oblohu
Roztrhne stavby starodávné,
Přivodí svěží obrodu.

Však není to mrtvolné žití,
To jenom přechodný stav bytí,
To jenom stav tvého ducha,
Co bude potom?

Tma? Noc? Nic?

Bude snad něco víc?

Nikdo ti to nepoví,
Čekej a tiše doufej,
Že jiní ti napoví,
že se to dovíš dřív,
než ti bude ouvej.