To slovo ve mně vyvolává chvění,
je to má vášeň s touhou zároveň.
Za tím slovem je krajina mého snění
je tam mé všechno, co má úroveň
Stojím tu v lůně přírody,
tou nejčistší zelení obklopená.
Je to můj kout pohody,
má radost ničím nezkalená.
Vzhlížím se v té nádheře,
mé srdíčko blahem se tetelí.
Vyzuté botky letí za keře,
hebká travička je mou postelí.
Mrkám, snad usnula jsem….
Odpočinutá vyskočím
a běžím si to lesem.
Vyběhnu z lesa na louku,
je zrovna čerstvě pokosená.
Ještě vyplaším veverku,
už skáču do Vltavy celá upocená.
Neskáču, to ani náhodou,
jen pomaloučku se ponořím.
Plavu si s hlavou nad vodou
a s čirými vlnkami švitořím.
Šumava, jak krásně to zní…
Zase jsem se vrátila,
celičká topím se v ní….
"genialita"(za 0%)
17.08.2007 15:51:00 | Jsem ten kdo jsem
Krásná voní Šumavou
09.08.2007 18:52:00 | Vivi.~2
Z básně tryská pohoda... postříkala mi pracovní stůl :-)
(mimochodem, tohle Cecilka mocinko potřebuje... tak kdy vyrazíte... zítra?) ;-D
Roboti se tváří jako přátelští vodníci BREkeke :-)
09.08.2007 08:04:00 | Levandule
Sumava je opravdu krasna a mam mocc velkou radost ze o ni ctu, napsala jsi ji velmi krasne...
09.08.2007 00:53:00 | carodejka
Tak tam Loto jednou spolu vyrazíme, co ty na to? A přibereme i Cecilku. To by bylo fajn. Znám jeden pěknej penzionek, je kousek od našich.
Bíšo, přidáš se? :))
08.08.2007 23:39:00 | Verule