Luční kvítek v poli

Jednou,při procházce polem,
když ticho bylo kol kolem,
našla jsem já na zemi,
maličkou,
květinku,jak na nebi
celičkou.

Kdo by si pomyslel,
že zrovinka ona,
bude tu jak posel,
čekat na má slova.

Ale už je to tak,
a to malé kvítí,
ohlédne se jen pak,
co to na něj svítí.

A tu náhle jako z nebe,
vykoukne tu na mě,tebe,
paprsek,jenž vyslal k nám,
určitě jen Pán Bůh sám...