Nebe šedé jak z olova,
tlačí mě ránem k zemi
- rozplyň se osamění.
Prchá už léto, odchází,
studená blíží se mlha
- to nezbytí srdce mi trhá.
Na věšácích stromů listí visí,
barevné přelivy střídá
- za chvíli vítr se přidá.
Naopak z ulic barvy se ztrácí,
kostýmky povrhly tričky
- dámy už nejsou za holčičky.
Kaštany slibují kutálení,
ve vlaku houby mi voní
- klasicky letos jak loni.
Všechno je jinak a všechno se vrací,
léto tu bylo a není
- sladké je osamění.
Nebe je šedé jak mušelín,
jak závoj nade mnou vlaje
- samota nádherná je.
Podzim je krásný, když malujou se barvy, Slunko svítí a má snahu ještě malučko hřát ... pak přinde ten vítr a všechnu krásu opadá a jen tak letem světem rozfouká...
10.09.2007 21:52:00 | NikitaNikaT.
Náhodou mně se podzim zamlouvá nejvíc,hned po létě!Je krásné pozorovat barevné listy,jak je unáší vítr a nějaký ten větřík mi nevadí-teple se obleču a je to!A když se chceš uklidnit,tak sbírej kaštany-úspěch zaručen!A je to právě podzim,kdy je nejvíc inspirace pro básníky...nauč se dívat na podzim z té příjemnější stránky!Uvidíš,jak je krásný! ;-)
31.08.2007 11:13:00 | Chancer