Rodící se podzim
se začíná dotýkat
rezavých veřejí
lučních trav
a na popravišti
bílých mlh
sklání léto
světlou šíji
pod široký meč
ranního chladu
ohnivá
sluneční podkova
tvrdne na nohou
zpěněných koní
bystrých oblaků
Odplouvají
slavnostní lodi
léta
po průplavech aster
do neznáma
Kam zmizely
ženy kypré i křehké
co mužům tak bujaře
rozehrály fantazii?
* * *
Můj nejzlatější podzime... naprostá nádhera.
06.01.2008 20:34:00 | Ludmila Ježová
Loto...proč jsem ji nečetla dřív? ...to je něco tak pěkného... Mám ráda klasiky...píšeš jako oni...
08.09.2007 22:03:00 | Rybí_kost
Tohle mi moc radostí nepřináší. Venku leje, ochladilo se a já vzpomínám na krásky léta.
05.09.2007 19:02:00 | Psavec
Schovaly se, ale příští léto se opět vynoří a popletou mnoha hochům i pánům hlavu.
05.09.2007 18:08:00 | frany73
...řekl bych docela příjemný kalkul...který se vrací ozvěnou a rezonuje...
05.09.2007 13:22:00 | Těšínský
... prý když Marie už jménem svým den oslavuje
... je podzim ...
... chladné počásko si vleze do teplých barevných bačkůrek ...
05.09.2007 12:41:00 | Marcella
pop prvním přečtení na mě působí dost chladně.Jako že nevěřím, že za jejím psaním je niterní pocit z podzimu, ale jen hra s metaforami a ty ač jsou nápadité , zanechávají mě v nejistotě, nejde li jen o kalkul.
05.09.2007 12:33:00 | had