Podzimní povídání.

Zlaté sluníčko už ztrácí sílu žáru,
dny mění svůj barevný styl,
ranní opar se vypařil v bílou páru,
podzim svou vládu vysvětil.

Vysvěcen pestrostí padajícího listí
ve vlahém vánku babího léta,
hejna zpěváčků si u něj návrat jistí,
odlétajíc na druhý konec světa.

Vzduch voní dozrávajícími plody
i střapaté květy chryzantém,
sedlák za humny zase sčítá škody
po suchém létu v poli vyprahlém.

I tak má podzim svá mocná kouzla
v hledání hub či výlovu rybníků,
sběr hroznů s chutí co k srdci sklouzla
i plodů lesní zvěři, do jejich seníků.

Buď pochválen čase podzimní,
obrázku malovaný všemi barvami.
Žehnám zásobám na dobu zimní,
co jsme nasbírali společnými silami.