Svět jsou hranice
a hranice jsou mezi světy,
život je vinice,
posetá révovými květy.
Dozrávají postupně,
barevně se liší,
rozdělí se na stupně
často se i kříží.
Časem chutnaj lépe,
odležené v chladu,
když v temném sklepě,
pár sklenic si saju.
Barevnost a lesk,
se ve sklenici blýská,
zapíjím svůj stesk,
po Tobě se mi stýská.
Čarodějné pití,
ze stromového kvítí,
jen kvas dámu sílu a chuť
omámí hlavu a pozvrací hruď.
Hlavu jistě omámí -
Však jaký démon neznámý
Ti vnukl hnusnou myšlenku
Zkazit báseň za chvilenku
Tím koncem vpravdě ostudným?
Ne - jen se tvářím nerudným! :-D
19.10.2007 23:07:00 | Bůchví...