Sluneční západ

Slunce se již pomalu sklání k obzoru
a dlouhé stíny topolů kryjí rybniční hladinu.
Statný topoly, štíhlý, rovní jako páni v pozoru,
jako by skrývaly tu sladkou nevinu.

Hladina rybníka se mírně čeří
a vrcholky vlnek se ladně třpytí.
A přitom pohledu má duše věří,
že neskončí ty doušky sladkého pití.

Při tomhle kouzelném pohledu,
mé tělo krásné pocity zalejou.
Jaké to rozmarné barvy západu,
kdy slunce mívá barvu červenou.