Kde domov můj
kde jsou ta místa
kde domov můj
kde k němu cesta
lehký jako pápěří
sedím tiše u dveří
nemám zobák ani peří
tělo sotva kousek měří
kde domov můj
kde ho mám
hledám stůj co stůj
létám sem a létám tam
umírám stářím
bez domova
abych narodil se
zas a znova
v houfu komářím
... štěstí ... co je štěstí? ...muuuška jenom zlatá ...
... a není to nakonec komár? ... :-)
05.11.2007 10:00:00 | JardaCH
Juknul jsem - a udělal jsem dobře. Počáteční nedůvěra se na konci zcela rozplynula. Díky. :-))
02.11.2007 14:23:00 | Aťan
Psycholožka ze stověžovky. Ahoj kočko. Neflákej se a piš, ať tady mám co číst.
02.11.2007 12:46:00 | smudlinek
už se temperuje srdénko na přesun na "stolici"?
Cítím tam hořkost jakoby se sebeuklidňování, ten konec se mi taky líbí. :-))
02.11.2007 12:39:00 | Jarky