SVÍTÁ

Anotace: Nejspíš určeno dětem...

Svítá.
Den sedl na větev
a zívá,
zívá...
"Buď pozdraveno,
krásné skřivánčí jitro,"
klaní se větev
a ráno,
vstanuvší z pelíšku,
přátelsky šimrá na bříšku.

Svítá.
Labutě mávly pelerínou
a na nebesích ručkou línou
sluníčko shráblo obláčky.
Jitro z nich spíchne za chvilku
pro víly noční košilku
a slušivý krejzlík do fráčku
motýlům,
ptáčkům zpěváčkům.

Svítá.
Den sfoukl shůry
hned plnou náruč červánků.
Že vybízely ke spánku,
smaží z nich mísu koblížků
slunci pro ranní projížďku.
V korunách,
kde si češe vlasy,
hned zjitra pěkně pochutná si.

Svítá...
Mihly se rybky v peřejích
a krajem zvoní lehký smích -
smích jitra kdesi ve větvích.
Vždyť šimrají ho na bříšku
větve
a vůně koblížků.