Za kopcem,
polem vlčích máků,
kde země končí,
sen začíná,
kam osud stáčí cesty vlaků,
zní bekot ovcí u mlýna.
Na kraji,
na lemu břehů,
nad skalní slují
s rojem včel,
kde rybník skrývá zvláštní něhu,
podkovy zvoní do oken.
Pod nebem,
kde tráva líbá
a ocún pláče nad létem,
šípkovým růžím skřivan zpívá
a budí spáče poemem.
V úvoze,
na prahu nebe
smutky i splíny bosý zul.
Hájem mi zvolna srdce tepe,
bez jeřabiny je mě půl...
Vidím v tom kolíbavém rytmu celé svoje dětství. Jen za tím koncem světa byl vesmír plný fantazie, kdy jsme si hráli na husity, vojáky nebo kosmonauty :) Všeho bylo plno a ten podzimní smutek, když se jelo z prázdnin cítím ještě dnes :) Hezké a to velmi...
17.01.2008 14:22:00 | Cybermud