Anotace: Ačkoliv byl teprve únor, už jsme s přáteli mysleli na jaro. Při pohledu na jednu mou smutnou kamarádku, kterou jsem tenkrát tajně miloval, a bohužel nikdy jí to neřekl, vymyslel jsem těchto pár veršíku... Bylo to ve Frenštátě pod Radhoštěm r.2004
Slunce na nebi nám svítí,
na zemi ještě leží sníh.
Až uvidíš první luční kvítí,
na tvých rtech objeví se smích!
Každým dnem jde nám jaro vstříc,
sních na zemi taje stále víc a víc...
Až uvidíš to první jarní kvítí,
všechen smutek kolem bude rázem pryč!....
-RK-
Hele Karlíku, tohle jsi napsal asi pro mě. Ani nevíš jak se budu chechtat až bude jaro zpět. Paráda:-)
Ty máš rád podzim a já zase jaro. :)
24.01.2008 01:26:00 | Verule