V náruči věčností
V náruči věčností
Obloha slzami zaplní louže,
na straně západní šeptají stíny,
měsíc se po mléčné dráze klouže,
až jiskry padají do lačné hlíny.
Krátery z mraků klesají k zemi,
obtěžkané svou plodností,
voňavá příroda, jako klín ženy,
usíná v náruči věčností.
Stříbrné kapky kopcům chladí čelo,
s šarmem se táhne podzimní chlad,
všechno, jako-by rázem oněmělo,
když nocí zavládne tajemný lad.
Komentáře (13)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Dekuji Vsem, snazim se co nejlepe umim, casto pro tu krasu nemohu najít dostatecna slova.
26.01.2008 01:06:00 | carodejka
Líbí se mi, že při četbě tvých přírodních básní mám nádherné smyslové prožitky (něco jako při filmu microkosmos). Doslova kreslíš slovy krajinu a život v ní...
26.01.2008 00:58:00 | d---
marně hledám nějaký superlativ, který jsem ještě na Tvá díla nepoužil...nezbývá než se opakovat...brilantní...
25.01.2008 11:45:00 | el viento
vapiti...
Slyším ten vítr jak si hraje
a melodie v uších zní,
když věrná láska v srdcích zraje,
je to veliké vítězství.
25.01.2008 11:36:00 | carodejka
Tam někde v dáli snad v horách vítr hučí,
nad hlavou slunce a lehkým splín v duši.
Slepý, hluchý a neví že je němý,
přesto tu krásu obdivuje,
dokáže cítit i vnímat jak ho ta krása omamuje ...
Přítel opodál stojí,
na první pohled mrtvý,
na druhý zdá se chladný
a třetím dotykem očí projede celým tělem mráz.
Jeho duše ovšem uvnitř hoří,
touhou poznat to co nikdo jiný nedokáže mu dát ...
...
..
.
25.01.2008 01:11:00 | vapiti
