Slabikář

Když slunce prosvítí
První jarní kvítí,
Když prohřeje tváře,
My vyndáme slabikáře
Našich snů, našeho života,
Doplňujeme písmenka do slova: J I S T O T A

A i když nesvítí slunko, nebe halí mraky,
Prohledáme kapsy, až do dětských let a vytáhnem praky.
A s jedním kamínkem prorazíme splíny,
Mezi nás a strach zarazíme klíny.
Ze slabikáře otřeme letitý prach
A doplníme větu: J Á N E M Á M S T R A CH !

A když první jarní tráva provoní vzduch,
První ptačí štěbetání zachytí náš sluch,
První pyly z kočiček nás zašimrají v nose,
První dotyk země ucítí nohy bosé,
Pak připíšeme za tu větu několika slovy:
J D U D Á L . U Ž N E M Á M O K O V Y . . .