Pro sluníčko...
Pro sluníčko...
Prosklenou dírou ve zdi.
cestu si bezhlučně klestí,
slunce, co bez svíčky,
prosvěcuje svět celičký..
Paprskem slunečním,
vymete každý stín,
z koutů i duševních puklin..
Když pohlédneš slunci do očí,
hlava se lehce zatočí,
jako bys plul duhovou směsí..
Odlesky tajemných barviček,
kreslí Ti tužkou do víček,
beze - smím.? - slovíček..
Sluneční koblížek..
Na těle miliony křížků..
Přežívá bouře i vítr..
Hlídá nás ve světle dnů..
A do žil vlévá sílu snů..
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Sílu ... tu já mocka potřebuji. Jen nevím kde ji brát, když Slunko zvovna nesvítí.
25.04.2008 17:07:00 | NikitaNikaT.
...velmi krásná pocta našemu sluníčku , taková u níž
zůstavá dech stát a ty se sama stáváš tím nevysloveným přáním stát se alespoň na chvíli sluníčkem a být tím
malým koblížkem bez kterého by nemohlo být našeho
života...
Klidně bych to zařadil do veršované knížky pro děti
je to moc něžné a mi se to líbí ...Jirka
24.04.2008 17:17:00 | kavec
