Kroky k Zemi

Když se stmívá
neusíná
Krráčí listím dál
tmou, kde oheň plál
vzývá Bohy
pány vláhy
z dlaní ji padá jemný sníh
rozdává okolo svůj smích
Kráčí bosa
k zemi klesla
do mokré trávy
a půlnoční zprávy
recituje Zemi
Hvězdy ji padají do náruče
zběsile její srdce tluče
v tušení dalších kroků
v písních hladových vlků
na kamenném kopci na srzázu
rámem prastarého obrazu
své plavé vlasy rozpustila
zpěvem studánku pohostila
zakrátko ve vílu promění se snad
v divoký lesní vodopád
roztáhne dlaně a zavře oči
do hlubin s větrem skočí
až se probudí,
Zemi uvidí