Déšť

Stojím na pokraji srázu
a nebojím se postoupit
Vždyť venku zase prší
a duši zalil klid
Vždyť venku zase prší
a srdce buší s ním
A já vím, či jen tuším,
že utečeme časům zlým

Že bouře smete všechny
starosti a trápení
A my vyjdem čistí
samou láskou splavení
A my vyjdem čistí
jako z matky poprvé
Umyjem si ruce
ty ruce od krve

A ty se mě ptáš:
Co až přijde parno letních dní?
Zůstaneme spolu?
Suší, čistí, odolní?
Nedokážu odpovědět
myšlenky mi ruší déšť
Teď tu můžem spolu sedět
a pak klidně jinam běž

Ale doufám, zůstaneš.