Ty je nevidíš, ale jsou tam.
Schovaní ve větvích si štěbetají svoje zážitky z cest.
Někteří unavení,
jiní s touhou poznat celý svět.
A hádají se, která krajina je nejhezčí plání.
Ti co vyletěli za svítání
mají v křídlech spousta dálek.
Proháněli se vzduchem,
peří jim čechral vánek.
Přou se o to, kde mouchy lépe chutnají,
kde žížaly sami do zobáku skákají,
kde nejlíp vyzní pěnkavy zpěv,
každý si peří naparuje, aby ostatní mohli závidět.
Vrabčáci všem rádi čimčarují,
že každého svou drzostí učarují.
Špačci, zase vědí přesně,
v jaké zahradě mají nejsladší třešně.
Kosi pořád vypráví cosi o kvalitě a délce tkaniček,
slavíci zpívají songy svých nových písniček.
Čáp z komína zobákem dutě klapká,
jak výborně mladým chutnala z rybníka žabka.
Poštolky z výšek těch naducaných mraků
vrhají se střemhlav za kořistí díky svému perfektnímu zraku.
Slyšíš jen šum per nebo drzé klevetění,
ale bez těhle trylků žádná zahrada
skutečnou zahradou není.
No, to je právě ta pohoda, útěk ze všedního světa do vůní rajských zahrad k očistě upatlaných dušičk celou slavnou civilizací co touží tolik po čistotě, až se utápí v nánosech jedovati.Leč mi to přžijem díky svým náhledům.Tak čauky zas na procházce optimismem! jiřička
25.07.2008 08:55:00 | jiřička