V takových keřích, z něžných poupat
obyčejně spává růžová víla.
Tak malá, malinká,
že přebývá v květu.
Tak milá a hodná,
že neubližuje světu.
Podívej se matičko
křičí malé dítě
a už prstem svým,
rýpe víle v bytě.
Dítě odchází
víla však lká,
proto nikdy nenič to,
co ti nic nedělá...