Drahý Podzime
Snad slyšíš mě
Drahý Podzime
Snad okouzlíš mě
Jako každý rok
Tvé barvy mi rozveselují oči
Vítr mi fouká do tváře
Úsměv na rtech se rodí
Podzime, ty nadějné období lidského bloumání
Ty spáso nás snílků
Si barva, kterou malíř zvýraznuje své malování
Poskládej strom, z tisíce barevných dílků
Čekám na tebe celý rok
Až zbarvíš listí do posledního
Až ukážeš nám kudy jít
Až řekneš nám, jak vede se ti
Až prozradíš nám, jak se budem mít
Čekám na tvé proroctví
Pro budoucí život můj
Už vím, že to nebude žádné otroctví
Říkáš „Neboj se a ještě chvíli stůj“
Podzime
Má vzpomínko
Na ty dětské časy
Promlouváš ke mně svým dotekem
Navždy...
..a zatím co saddovka si hledá svůj prostor kam by se navezla, veškerý smysl jí unikl nouzovým východem vlastní slepoty..
15.11.2008 12:59:00 | Mario de Janiero
...a zatím co ostatní roní slzy, žerou antidepresiva a lkají nad neutěšeným osudem, ty zpíváš nádhernou ódu podzimu..
Já aplauduji vstoje.-:)))
15.11.2008 12:54:00 | Mario de Janiero
sem tam je to dobre,ale jako celek mam z toho opacny dojem, mozna je tam moc slov, az zbytecne veci zduraznujes a nedavas prostor pro ctenare...
14.09.2008 20:02:00 | saddova