Anotace: asi bude nejlepší, když si v ní najdete 'to svoje' - ostatně od toho tu literatura je...
Až naprší
A uschnou
Ty kapičky na stéblech trávy
Ve zlatě rozbřesku
Až ten vrabčák postaví své hnízdo
Ve větvích ořechu u zastávky
Teprve tehdy
Mohou začít plát
Děje
Které čekaly
Na tu správnou chvíli
/Přesně tuto/
Otevřou se černé oči
A zahrají na xylofon
Přejedeš prsty po kočičkách
Nasaješ do sebe jaro
A půjdeš dál
Po té štěrkové cestě k lesíku
Kde spala příroda
krásná atmosféra:)
btw. Neil Gaiman, je geniální, taky ho můžu:))
17.10.2008 00:08:00 | Squat_the_world
Dokonalé , jednoduché , ale silně výstižné a krásně uklidňující. Díky , zase přijdu .
03.10.2008 14:07:00 | Loudilka
Krásný balsám pro moji duši, srdce aj tělo, hned je mi lépe. Skvělá básenka, je prostě skvost. ST! víc není co dodávat.
27.09.2008 13:07:00 | NikitaNikaT.
Ďoučátko zlaté, strašně mi chybí les, tak jsem se prošla alespoň Tvou přírodou, děkuju.
22.09.2008 21:33:00 | Iva Borecká