podzim je ženská

podzim je ženská
když na posteli trhá slunce ze záclon
dlouhejm stínům od huby
a sama sobě roztírá ho po těle
hladová cpe ho do pórů na horší časy
rve na cáry
narychlo plete do vlasů
svírá v pěstích
jak když schovává špínu za nehty
tichá
tiskne ho mezi rty
rukama tlačí na prsa
jak zoufalá matka k srdci
podzim je ženská
když plný klín brání mezi stehny
ráno se probouzí okradená
a dlouhý stíny na balkoně kouří
do všech jejích oranžovejch trik