Jak když modré z nebe do náruče padá,
při čtení Tvých veršů zastavil se čas.
Stojím v úžasu a do nitra se vkrádá
indigově modrý safírový jas.
A tak se toulám, dlaň mám v dlani,
co hřeje teplem člověčím,
nevím, jestli je to jen zdání,
náš krok se stává tanečním.
Myšlenky podzim se svým šarmem
do libých tónin naladí,
a až se budem vracet s ránem,
mlha jak víla pohladí...
Mlha jako víla...krásné přirovnání...juuu, celá krásná jako vždy... 8-)))
14.09.2005 12:15:00 | Tereza
Podzimní nálada se pomaličku vkládá,
letní sluníčko nám zatím hřeje záda.
Ještě pár dní bude léto hájit vládu svoji,
potom podzim krajkou z mlhy noc a den si spojí.
Z Platonovy básničky a tvé odpověďi moje dušička vrní blahem.
Moc hezký víkend přeji.
09.09.2005 20:02:00 | Mourek
Máš v tom obrovskou lehkost a hezký rytmus. A mimoto - miluju nodré kameny.
09.09.2005 18:15:00 | Písnička
I mě se hodně líbí "indigově modrý safírový jas". A celá je moc pěkná!!!
09.09.2005 15:14:00 | Keilanne
..asi ti z listoví korunu vyšmodrchám..
tak ráda k básním tvým v splínech prchám!! :o))
09.09.2005 14:41:00 | šuměnka