Vítr si pohrává s lístečky bříz,
vypadají jak hravý motýli.
A ve mě se probouzí odvěká touha vznést se s nimi
...vzhůru, do oblak...
Touha běžet po poli do posledního dechu
pak ulehnout na zoranou zem
...přijímat její dech...
Touha stát se kamenem
a rozehřát se posledními paprsky slunce
...tiše si poležet...
Touha přitisknout se ke kmeni stromu
nechat proudit v sobě život země
...bez bolesti...
..věčná touha podzimu ...
... jj, bez bolesti, kéž by to tak šlo. Dnešní den byl opravdu krásný. Tak snad se zima ještě někde zaství, než k nám dorazí :o)
03.11.2008 18:45:00 | NikitaNikaT.