Na procházce
Na procházce
Procházím lesem a ten dýchá životem,
beru si do sebe vůni a opojení,
zpívání darované lesním potokem
vnímám jak pohlazení
a lehko je mi...
Najednou, ještě než lávka se objeví,
cítím, že emoce změnily směr.
Stojí tu dub a je bleskem zraněný,
přicházím blíž, bych pohladila kmen,
není to sen...
Ptám se, proč on... a slyším vyprávění...
sám si blesk přivolal, dobře to ví,
kořeny hluboké jsou jak uzemnění,
také čněl nad všemi do okolí,
vyzývavý...
Myslel si o sobě, že je strom královský,
že vládne všemu a má to tak být,
kdysi se zabýval úrodou, hojností,
kam poslat žaludy... pak ztratil klid,
chtěl jinak žít...
Teď už zná chyby... a kmen bleskem spálený
nabírá k životu zas nových sil.
Odcházím... a vím, že ač pořád raněný,
změnil se. Dokáže,
aby dál žil...
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Náhodně listuju tvými básněmi a dobře jsem si vybral.
Ten dub je hrdina, zachránil ty menší... I když nevědomky :o)
26.01.2006 15:26:00 | Bajaja
..věděla jsem..že ji budeš publikovat..stýskalo se mi po Tobě..šííííííííííleně!!!
14.09.2005 14:52:00 | šuměnka
Krásný...rozepsala bych se, ale nestíhám Cecilko..jedním slovem shrnu: Nádhera=)
12.09.2005 22:03:00 | makretka
Přesně tak...to je Cecilka...kouzelná básnička plná přírody,ale i lidí...!!!
12.09.2005 15:29:00 | Milano
Zase jsi mi umožnila podívat se na svět očima Cecilky.
Je to moc hezký pohled ...
12.09.2005 10:16:00 | Mourek
Moc pěkná. A vím, co jsi nám tím chtěla sdělit. Přes všechny rány, člověk musí jít dál...
12.09.2005 09:32:00 | Keilanne
