Život v růži

*

Schováváš se v díře v plotě,
něžná, plachá jako kotě,
co chtělo by ven a nemůže
– úděl stejný pro růže.

Ke kůlu drátem přikovaná,
bez pomoci, tiše, sama,
v dešti se tu koupeš celá,
rdíš se v trní, osamělá,

pro mě jsi vykvetla,
vím to, jediná, moje,
tím více voníš, čím více hnoje,

chvěješ se zimou ve vánku,
oděná v sametovém župánku
čekáš, až přijde mráz.

Na jaře snad znova, zase...

Naposled pohladím
tvé lístky rudé,
je to až k zbláznění,
zima tu bude
v krátkém čase.

Jsi kalich léčivé krve,
co vhání do žil spoustu sil;
do dlaní vzala jsem tě prve
a tvé vůně napila se

– život se ve mně probudil.

*

*