Provinilo se vám štěně,
strachem poulí očíčka,
kde se tady, zatraceně,
vzala tahle loužička.
Nemá ještě tu psí školu,
to se stává božíčku,
popletla ho noha stolu,
u ní zvedlo nožičku.
Smutně kouká na svou paní,
odevzdané osudu,
pod postelí zadek chrání,
už to dělat nebudu.
Vylezlo by, strachem kňučí,
vždyť je mrně maličký,
jen mě vemte do náručí,
odpusťte mi loužičky.
Copak štěňátka, ty jsou prostě plyšáčci a zlobit se na ně... bylo by snad hřích... ovšem, naučit se to musí... jenomže, někdy se stane, že jakmile pejsánek vyroste, majitelovi se už nelíbí... šup s ním do útulku, bo na ulicu...
03.01.2009 23:55:00 | NikitaNikaT.
Ty oči,jak se má pak štěně vychvávat,když neodolá člověk tomu pohledu.
Nakonec bych ho ještě pohladila.
03.01.2009 19:34:00 | s.e.n
no to teda, znam to od ty svy, uz je ji ted 8 mesicu a zpravidla to nastesti dela jen venku ,ale pred par mesicii,..uuu, to byl des, louzicky sou v cajku, ale ty psi hovinka me dojebavaly :-D
03.01.2009 15:52:00 | saddova
I když štěně smutně kňučí musí skončit v té náruči...
Loužička se utře a hotovo.Haf.
03.01.2009 14:15:00 | Květka Š.
To ano, před těma očima by roztál i syreček...
03.01.2009 14:10:00 | Chancer
To si dokážu představit, těm očím by člověk odpustil všechno na světě:)
03.01.2009 14:08:00 | Dota Slunská