Leden

Za okny úsměvy ospalých stromů,
sněhová nadílka na střechách domů.
Děti co stavějí sněhové muže,
každý dá tolik sil, kolik jen zmůže.

Ledová královna projde se po vodě,
žádného kapříka nenechá náhodě.
Píšťalkou do vánic tóny zapíská,
na nebi hvězdička slavnostně zablýská.

Nakonec k večeru, když noty odloží,
na polštář ze sněhu zvěř divou uloží.
Naposled houkne, přivane tmu,
s ní přání krásného, něžného snu.