Poetická...

Vítr čechrá mysl stromů,
odnáší jejich myšlenky,
daleko od jejich domů
padají na cizí pozemky.

Zvednu jeden list,
vidím jeho žíly.
Slyším jeho tichý hvizd:
„docházejí mi síly.“

Tak ráda bych ho vrátila
do koruny, kam patří.
Nejde to, on umírá,
tam kde leží jeho bratři.

Já jak strom se větrem nakláním,
ruce zebou zimou,
až umřu, někam odletím,
za sněhovou vílou.