Lesem jdou stopy dřevěného psa
na konci zimy mezi kameny
Bílým sněhem plesá
stín mezi stíny
kořeny...
A ve větvích ryba jako rak
mlčí do větru rádoby
zpěvem obráceným naruby
tulák nebo pták ?
Nebo jen stopy dřevěného psa
ztracené v řeči poustevníka
na kraji našeho lesa
táhly se hněvem hudebníka
básníka...
Nádherné verše, a myšlenky jenž sem zatím zcela nepobral, ale už jen proto dávám ST, protože mě ta báseň zaujala, je v ní něco tajemného, a chci to rozlousknout.
29.01.2009 17:34:00 | losscar