.
Probuzené jaro
Jaru se zima už nesměle vzdává,
podléhá ataku bělavých cedulí,
když zemi otvírá zelená tráva
s bílými zvonky bledulí.
Jen ty kvítky plné něhy
donutí i závěje
rozpustit poslední sněhy
a hřeje v nás naděje.
Zkřehlou zemí - oživenou,
v potoku, na každém kroku,
proudy vod se bystře ženou,
začátkem jar - tisíc roků.
Vodopády do kaskády
- cestou zvonky zvoní,
to když pasáčci se stády
procházejí po ní...
.
Zpráva se šíří
již se to blíží
za chvíli je jaro tady
i se tvými vodopády
všichni už jsme zvědaví
co nám jaro připraví.
A zatím nás potěší
tvoje hezká básnička.
05.03.2009 14:55:00 | s.e.n
Taky bych s láskou jaro přivítala, ale myslím si, že si ještě počkáme...Chjo
02.03.2009 07:10:00 | Mounkey
Dobře odvedená práce básníka, na jaro si ještě chvíli počkáme :-))
26.02.2009 06:25:00 | poustevník Jirka
Kašlu, frkám do kapesníku
Zimě spílám den co den
kvítek co jarní nese den
rozkvetl, však ve skleníku
:o)
Jiří senior
22.02.2009 09:25:00 | j.c.
Kéž jaro na okna mi zazvoní... ráda otevřu a pozvu ho dál.
Pěkná básenka, opravdu povedená, jen stále tu máme sněhu... po kolena.
21.02.2009 22:23:00 | NikitaNikaT.