Jarní symfonie

Viděl jsi už někdy
tak překrásný příchod jara?
Ještě nedávno mrzlo,
bezútěšný pohled z okna
na zmrzlé bílé pláně polí,
pak dva dny bez přestání lilo,
jak kdyby měla přijít potopa světa.
A dnes, když ses ráno probudil,
venku už neležel ani kousek zimy,
bílé povlaky z polí zmizely
a zemi objímaly mokvavé hroudy
lepivé a mazlavé černé hlíny.
Loňská zima se měnila v nový život
a voněla jarem.
V holých větvích stromů,
černých a prosáklých vlhkem,
se lehounce chvěl
zelený opar budoucích listů
a v těch větvích
se nesměle ozývaly
ptačí trylky.
A všude zurčely potůčky vody.
Velké a průzračně čisté nebe
se modře smálo
a tebe najednou popadla touha,
touha vyletět po dlouhé zimě
ven do světla,
ven do krásy.