Anotace: tak nějak se to probouzí... i kdesi ve mně... :)
déšť v ocúnech
podzim sází
a březen v dálce
pase bledule
včera
udušené blátem
vodnatý potok
loďku vratkou
dávno ke dnu stáh
střevíček snil
tanec poslední
v kamení
13.05.2009 20:57:00 prostě Zuzana
Jarní mám ze všech těch ročňoobdobových nejraději (strašné slovo). A tahle je jedna z nejhezčích, co jsem četla.
22.04.2009 17:45:00 jehlaspichlas
Artušovský příběhy, měly taky blízko přírodě. Druidové,
v Asii Kršnové, Rámakršnové taky žíjí se souznění s
přírodou.
Lidi taky. A jde to jinak?
21.03.2009 13:14:00 uživatel smazán
ooooh, krásné:))