.
Moře…
tys dalo objevitele
Kolumby smělé
jež bourali meze zemědílů
a pluli po hladině osamělé
zášť se závistí měli v týlu…
dalo žlutý jantar
co na krk si navlékla
žena barbarova
objalo nás prsty měkkých vln
milenko Homérova
zbožňované
devítiocasou kočkou uragánů
a přivázané
k vozíku šíleného toboganu
tvoje polibky
jsme žitím zaplatili
když už nebylo dost
chlapské síly
jak podivně jsi milovalo
jak jsi nás opouštělo
a ve svém řevu dalo znát
že tam kdesi
se modré nebe klene
rovnice...co živý nerozřeší
nenáviděné a znovu milované
jako žena
jež mučí a zas těší
opono zeměkoule
jak krásné i strašné
je vidět tě hřmít
a prchat člověku pod rukama
jsi líbezné gondolami
a pracovité na rybářských bárkách
i když tě nevidíme
vždy jsi s námi
o Jižním Kříži sníš
i o Polárkách
.
Moře…
kterés ve svém věčném varu
pokřtilo a vychovalo muže
až jejich srdce vzplála do požáru
a přilnula druh k druhu ještě úže
.
moře
když jsi bylo hoře,
bylo jsi jen z rumu
když jsi sláva bylo
pilo se a křtilo
zrodilo jsi život
vcuclo všechny slzy
svoje i těch druhých,
ach moře, pořád
spěcháš k hoře
04.04.2009 22:19:00 | a_tao
Nořím se do vln tvé fantasie a zas vzlétám k tvému nebi z nekonečna. Lotynko.
02.04.2009 23:39:00 | Verule
Je to krása krás. Taková nádherná báseň ta pohladí a
řádek po řádku se ocitám v pohádce o moři.
31.03.2009 10:28:00 | s.e.n
Na kytaru hraju pár písní o mořích, o námořnících, ale takhle krásný text nemá žádná, tahle si zaslouží ST nakvadrát
31.03.2009 07:38:00 | Kars
Miluju moře a vše, co se ho týká... příběhy odehrávající se na mořích... jeho vůni, tajemnou a tak vábivou...
30.03.2009 13:04:00 | labuť