Stopy nicoty

S oblibou sedávám
tam,kde ráj pramení.
Kde rostou ze stromů
zelené pupeny.

Člověk se zastaví,
ulehne do trávy- a pochopí!

Pochopí,jak je svět mohutný,
Uvidí petrklíč vylézat ze skály,
Když se však otočí,
nic zde již neklíčí....puze tu vedou stopy.

Ty stopy nicoty,bídy a strachu.
Dupou mi po ráji,
dělají naschvály.
JÁ je však chápu.

Jsou skryty ve stínu,
když luna září.
Dravé jsou ve splínu,
jenž je tak dráždí-a stále dupou.