sedím na zahradě
v proutěném křesle
nasáklý vůní
prošlého dne
a žhnoucího dřevěvého uhlí...
na klíně
hýčkám
symboliku
v proměnné...
pár oblak
postavilo pagodu
měsíc se blýskl
na misce vah
zlatou mincí....
a potutelná noc
s otázkou v očích
úsměvem ověnčená
se zhoupla v bocích....
zatančíme si?
proč ne...
Skvělá a nádherná báseň, ano, zantančím, velmi ráda... tak dáš mu ruku a já svou, protančíme celou noční oblou, až měsíc bude tiše závidět :o) ST!
24.04.2009 08:45:00 | NikitaNikaT.
Je to vážně hezké,poslední sloku jsem si četla několikrát za sebou.Super.
08.04.2009 21:22:00 | TAORA3