Krásná kobylka Kvína
je někdy dost líná.
Když přijdu do stáje,
honem chce seno,
to si pak říkám, že
jí nesedí to jméno.
Pak je vše dobré
spokojeně chroustá
a já zas zjistím
že jí srst zhoustla.
Než vyčistím kopyta
a sundám jí ohlávku
stihne se najíst dosyta
a už jde vše jak po drátku:
Sedlo, uzda, ven ze stáje
nasednout... a už se jede!
S Kvínou cvičíme a dřeme
však po náročném cvičení
úspěchem mě odmění.
Proklouzneme vrátky
jsme ve stáji zpátky.
Sice je to holka zlatá,
nedá se nic dělat
je to královna bláta!