Zgruntu...

S rukama v klíně
sedím
a líně
jarní úklid provádím

Na sny
dvě popelnice
Třídím a likviduji...

Mám zánět pohrudnice
a osrdí
a splasklé plíce

Už je to tradice:
své sádlo na svíce
a vlasy na knot obětuji

Dík jarním
vlahým dním
rozkvétám
a opět uvadám

Kolikrát ještě
svlažena jarním deštěm
dobiju baterky?

Mám pověst hysterky
jež jednou k ránu
prostě
už nebude
chtít rozdýchat
ty splasklé měchy

Jsem bába polednice
jíž narcismus je dán
i jisté lakomství
Proto zde žije bez útěchy

Ach lidstvo oddychne si
až z těla mého
humózní směsi
pouze vyplynou...

A zjara
u dvou popelnic
na sny
nevzejde víc
než

v pořadí další
generace
s touhou jedinou

Poetic