Anotace: První báseň z cyklu Letokruhy, psaného na počest těchto úžasných bytostí.Tohle dílo ja vlastně o samotě...
V podzimním dni
Šla jsem vlhkou, vysokou trávou
Stála tam jabloň
Družka podzimních chvil
Snad řekla, že se jí stýská
Když stojí pořád sama
A já věděla, že i v těch vzácných chvílích
Kdy jsi zrovna se mnou
V něčem si jsou naše samoty podobné
Chybí nám oběma
Kousky lidského tepla
Pozornost milující bytosti
Vnitřně jsme se schoulily k sobě
Podobny si i nepodobny
Jsouce si navzájem útěchou
Darovala mi jablko
Bylo trochu natrpklé a krásně vonělo
V keltském horoskopu jsem znamením jabloň
Já pak odešla za tebou
Navždy v sobě osamělá
V podzimním dni
Na kopci za vesnicí
Zanechala jsem samotě
Jabloň
Ahoj sluníčko, nejsi náhodou trošku smutná? I mě někdy potkávají takové ty nešťastné okamžiky, nebo mě přepadne takový smutek, a ačkoliv nevím, odkud se vzal, bolí a bolí. Ale zase n adruhé stran ěmám kolem sebe tolik zlatíček, minule mi maminka napsala, že jsem pro ni s bratrem nejdražší na světě..víš, pak je zase dobře. Usměj se, já s etady taky dneska usmívám, po dlouhé dob ějsem tak šťastná a vychutnávám si každičký okamžik, který mi život nese. měj se hezky princezno keltských kalendářů. Já o tom moc nevím, nikdy jsem neměla příležitost k něčemu takovému dostat. Když budeš chtít, klidn ěmi o tom můžeš napsat mail. Tak se měj zatím hezky, papa Sun
07.11.2005 17:46:00 | Sunny