Čekání
Čekání
vepsanou do písku
příliv Tě svál
praví smích racků
i měsíc teď se koří
té rozpuštěné v moři
zůstal břeh pustý
oparem mlhavým
vlny mi šeptají
hvězdy
že hledají cestu si mraky
východu slunka
nevidět
slanými ústy šeptám
moři
závidím
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Kdysi dávno byl oceán volný a nespoutaný. Potom jeho vlny začaly narážet na pevninu, ale i tak mu občas v dobrém závidím.
10.07.2009 15:32:00 | Iva Borecká
Krásně napsané, příjemně se mi Tvé dílko četlo, až člověka to donutí, lehounce povzdychnout, zavzpomínat, jen tak přemýšlet... ST!
08.07.2009 21:30:00 | NikitaNikaT.
