Jako každý podzim
Jako každý podzim
Prokřehlými prsty hladím Tvé
prázdné dlaně. I ony se třesou.
Povídám:"Miluji podzim pro jeho
krásy!" Tvé oči se lesknou.
Pro vůni léta a svobody
zapomínám na Tebe, podzime.
Když s Tebou splývám,
slýchávám hlasy dávných lásek.
Ukryla jsem je pod postel
do krabice krásné...malované.
Časem snad prachem zapadne.
A já bych vás všechy chtěla
tak moc obejmout.
Ač vaše křídla cítil sírou jsou.
Jak je vám tam dole, stíny moje??
Tady slunce krásně svítí
na padlých listí konvoje.
A já mám v duši vás.
Jako každý podzim...
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Rozhodla jsem se, že si vod tebe něco přečtu a rozhodně nelituju...!
27.11.2005 21:30:00 | Králík
Vida, vida, v této básni je hned vidět kvalita a hloubka, kterou jsem ještě (v těch posuzovaných pracech) od Tebe nečetl. Velmi nečekané! To je jako bys to ani nepsala Ty. Výborné.
23.11.2005 18:04:00 | MATT
Mám z toho trošku dojem,že se nějak nemůžeš rozhodnou mezi volným a vázaným veršem.Kromě toho jsou jednotlivé řádky rozděleny poněkud nelogicky ,špatně se čtou.Básnička má dobrou myšlenku,ale vyjádřenou poněkud kostrbatě.
06.11.2005 16:57:00 | Branwen1
