Orlice zas šumí pod splavem

Anotace: Epický poém. Reportáž z výpravy na Orlici aneb staří psi na břehu, v hospodě, v lodi, na i ve vodě, pak i cestou na i z nádraží. Inspiraci k napsání mi poskytl kolega Homér. Tímto mu děkuji. (z mé pozůstalosti)

Sbírka: Vodácké

Orlice zas šumí pod splavem ...

Epický poém


My mobilem se dohodli,
přátelé a známí,
že na Cyrila vyjedem,
na řece se sejdem.

Ta řeka byla Orlice,
divoká se tváří,
však co nám vadí nejvíce,
voda v řece chybí.

Leč my jsme parta zkušená,
nás jen tak něco nezlomí,
večer v šenku s pivama,
plán se zrodil skvělý:

V noci pršet bude dost,
my obětujem bohům,
ráno v řece kameny,
budou píti vodu.

První intermezzo:
"Bez Járy je to horší, ale s Járou je to špatný."

Brzy ráno parta pluje,
za hodinu poledne,
žízeň nás tu blokuje,
čekáme, až pěna spadne.

Pivo pění v PET láhvi,
to neurychlíš, i když chceš,
to si musíš odsedět,
nepomůže žádná lež.

Tak jsme si to odseděli,
ve výčepu chládek je,
trubky jsme jim vyčistili,
a teď můžem zase jet.

Vyrážíme na řeku,
hoblujeme kameny,
drhnem taky po písku,
je to špatné znamení.

Když vyjedeme od lidí,
strádáme tu vedrem,
voda sice klopýtá,
ale o dno nedřem.

Druhé intermezzo:
Žízeň je opravdu krásná teprve s pivem.

U pařezu v zatáčce,
čeká na nás překvapení,
Karlovi se bota lehce,
vydává na vlastní plutí.

Karel míní, že to ne,
to si nesmí dovolit,
že ji to hned zatrhne,
bota že se musí vrátit.

Bota dělá že to neví,
zatočí se s proudem,
a než po ní někdo skočí,
mizí v dálce rázem.

Další vzrůšo nastalo,
když přijeli jsme k místu,
kde bylo dost mělko,
proud se ztrácel v podrostu.

Tak s pokřikem "Romantika",
zamíříme do křoví,
co se dělo na palubách,
dnes ti nikdo nepoví.

Moje loď je plná věcí,
co naplavila řeka,
ztratil háčka - naložil jsem,
klacky, listí, šneka.

Pavouka a malou myšku,
co podcenila proud,
igelit, hadr, kecku,
kterou ztratil ňákej bloud.

Třetí intermezzo:
Ani se slivovicí nemáš čas na nudu!

Dali jsme si panáka,
a uklidili v lodích,
tu slyšíme koumáka,
co nás pořád straší.

„Řeka tu má těžký díl,
proud tě táhne na kámen,
tam si hrábneš na dno sil,
možná i na dno samé.“

Kámen jsme si prohlédli,
pěkně zblízka, každý sám,
jeden zprava, druhý zleva,
dřeli jsme ho z obou stran.

Snad nám řeka promine,
a nedá nám to znát,
nechali jsme z každé lodě,
na kameni laminát.

Pak přijeli jsme k ostrůvku,
kde bylo jako v ráji,
tam dali jsme si lahůdku,
co každý sebou vláčí.

Karel si tam zahrál story,
stal se z něho doktor Mundi,
ptačí chřipka byla cílem,
hubil ji přes dámské … / oči /.

Čtvrté intermezzo:
S dobrou náladou vstříc novým průserům.

Když jsme jeli pod keřem,
každý se tam sehnul,
Láďa tam chytil kořen,
o dno hlavou drhnul.

Druhý Láďa jako lovec,
na mamuta líčí pasti,
místo masa chytil kraba,
voda ho tam drží v hrsti.

Na levém břehu hustý les,
tam trempi vlastní chatu,
je tam s nimi mladý pes,
chce si s námi hrát na babu.

Jak o závod pádlujeme,
voda kolem cáká,
psovi tak tak ujedeme,
zasloužíme panáka.

Páté intermezzo:
Pitný režim je nutno dodržovat zvláště na vodě.

Srazili jsme lodě k sobě,
vyrobili lodní bar,
a na bar jsme postavili,
sklenky, šampus, lahví pár.

Na oslavu setkání,
rok jsme se těšili,
a i když trochu zcákaní,
pokračujem zmáčeni.

Po voleji do Štěnkova,
přijeli jsme s hladem, žízní,
slušně se už musím chovat,
jsme tu mezi lidmi.

Však v hospodě hned ztratím
vychování, co jsem měl,
uved jsem se: „Nerad platím!“
A poroučím: „Fernet dej!“

Hostinský se dívá po nás,
neví, co se může stát,
ukazujem:“To je provaz!
Nás je šest a ty jsi sám!“

Když pak přišli štamgasti,
a síly se srovnaly,
nálada se v mžiku lepší,
popíjíme jako bratři.

Šesté intermezzo:
V přírodě je to hezké, ale mezi lidmi to také
nemá chybu

Tři kiláky po silnici,
na nádraží pod Oreb,
každý se svou opicí,
slunko praží na mou leb.

Na nádraží u pokladní,
ptáme se té milé paní,
nejsou tady mamuti?,
chrabrý lovec je tu honí.

Paní tvrdí, je to omyl,
tudy žádný mamut nešel,
kdyby se tu objevil,
na pekáč by se mi vešel.

Tak se ptáme, celí nesví,
kam jsme se to dostali,
není možné, aby ženský,
takhle velký pekáč měli.

Z nádraží pak jedem vlakem,
je to rychlík, věřte mi,
že u kempu nezastaví,
s rumem vůbec nevadí.

Sedmé intermezzo:
Motorák se od pendolína liší jen tím,
co máš sebou k pití.

To byla ta slavná cesta,
bez Homéra poplavem,
a Orlice, má krásná řeka,
zase šumí pod splavem.


6.červenec 2007

Intermezzo, mezihra, zde jsou to zaznamenané hlášky
v nejrůznějších situacích, které jsme si zapamatovali