Údolí skalami sevřené
Magickou sílu v sobě skrývá
Leží tu stromy popadané
Kolem nich listí pozdním podzimem
Na zem ledabyle pohozené
Do všemožných odstínů hnědé zabarvené
Pak ještě drobný déšť se spustí
Milióny kapek skrápí
Tu scenérii prazvláštní
Co téměř, jak z pralesa
Či pradávného světa se navrací
A do tebe smutek
Z toho pohledu vstupuje
Po celém těle se rozleje
A ty hluboko v sobě cítíš
Jakoby něco staré končilo
Však zároveň též už něco nové začalo
To až na jaře na listí zetlelém
Sněženky první vzklíčí …
Opět milá krajinomalba..ocitla jsem se tvoji zásluhou v údolí řeky Ohře směrem od Kadaně k Ostrovu...
08.11.2005 12:48:00 | Hančí
Tak jako den pro svoji krásu potřebuje tmu,
tak zase jaro tlející vůni podzimu... :o)
Posílám pozdrávek od rybníka :o)
08.11.2005 12:24:00 | Cecilka
mě se hodně líbí... ale někdo měl zřejmě jiný názor.... mohl napsat komentář zajímalo by mě co by tomu vytkl..
08.11.2005 12:22:00 | Palička