Anotace: ...(opäť sa trochu zase o niečo schladilo)...
Padol lístok na zem,
i ďalší preň,
pre zem, pre život ďalší,
a ten bude opäť trochu krajší,
jeseň, pomaly pieseň,
svoju kvapká na onú zem, sklo, i sem,
kráča vpred, nestojí,
s ňou leto v boji neobstojí,
počasie pocítiť dá,
že svoju dušu podivne zapredá,
myseľ behá tu i tam,
keď očko pohliadne k jesene žltým šatám,
zapeje pozor,
na krátke rukávy iný má názor,
a že letu zamávaj rukou,
(aspoň raz ešte prejsť sa tak lúkou),
párom v dušiach Slnce už tak nepáli,
hoc naveky nezaspali,
no v srdci plameň šľahá,
pec, z ktorej vždy sladké teplo ťahá,
pieseň jesene čuť,
tá, čo zvláštne zlatistú má chuť,
znie pieseň prírody,
odteraz spievať bude ona svoje príhody.
Copyright © Juraj Hrom
...jaro...léto...podzim...zima... všechno má svá pozitiva...jenom si je umět zazpívat :-)
25.09.2009 19:34:00 | Lota
Jurko, to je krásné...jako podzimní zrozenec mám tu melancholii v duši a tvé verše jí lahodí..děkuji..ST!
25.09.2009 10:12:00 | hašlerka
st Jurajko
25.09.2009 09:12:00 | rybí prdy
Mám podzim ráda..pro tu melancholii, pro těšení se na Vánoce..moc krásná báseň!
25.09.2009 08:06:00 | Hazentla
Podzim má v sobě mnoho melancholie, po horku a bujarých dnech rozpálených sluncem k nám posílá klid, ale také krásy z barevných střípků, co si skládáme do svých duší...
25.09.2009 07:43:00 | labuť