Podzimní lyrika

Ze stromů sněží
pláty zežloutlého listí,
já jako babočka nimi
jen tiše prolétám
a hnědým křídlem mávám
poslední vlaštovce,
co pluje, kdo ví kam.

Všechno jde spát
nahé stromy i zoraná pole,
jen v rybníce vznáší se
poslední pár zkřehlých baletek,
bělostných labutí,
těch minulých vzpomínek,
zbylých střípků léta.

Už není zlaté, není červené
to hlína a kůra stromů vládne.
Oblaka pochmurně se sráží.
Jako čekání na smrt
je vidina prvního sněhu,
mrazivého polibku
bezcitné zimy.