Krajina jako ateliér

Krajina jako ateliér

Měkké boky pahorků
Učesané větrem proti srsti
Daň přerývaného dechu
Otisky kolmých šlépějí
Než hladina srdce se vyrovná
A vodoměrka touhy
Rozběhne se po nesečené trávě
Prostehované prašnými nitkami cest

Co o tobě prozradí
Zrcadlo oblohy
Jenž na návrší naléhá
K potemnělým siluetám
Švestkového sadu
Náhle tak naléhavě

Krajina jako ateliér
Kde létání lze vtisknout
Do letokruhů dřeva
Víc doteky rukou
Než zatínáním hrotů ostří

Otevřená tvář země
Horizont jako rozložená mapa
U tvých nohou
A přece ne pod nimi
Zalykáš se větrem
Který po úbočích
Nese tlukot tvého srdce
Tam-tamem paměti světa
Až na konec všech začátků

Jsi
A krajina tě učí tomu uvěřit

(18.9.2008)