Cestou k Bohuňovu

Anotace: Jsou chvíle, na které se nezapomíná. Chvíle, kdy se vás krajina, jíž procházíte, dotkne tak silně, že se stydíte o tom nenapsat, abyste vzdali hold kráse tohoto okamžiku.

Sbírka: Hmatání krajiny

Sobota - 4.10.2008 - 11hod. - cestou k Bohuňovu - polní pěšinou přicházím ke vsi - na hlíně cesty nesmyslně poházené zetlelé cáry koberců a linoleí - jako by tu vloni na jaře projížděl Kristus na oslátku a vesničané mu kladli vstříc své rozedrané pláště a kabátce - namísto hosana jen krákorání podmračených vran nad provlhlým oraništěm - závan kyselého pachu od betonové silážní jámy - strniště pluhy vysvlečená naruby - prosátá sklizeň zrn daleko v nikdy neviděných stodolách - božská svatozář vtištěná do zlatavých haluzí javoru - sem tam s bolestně karmínovou kapkou čísi vyplýtvané krve, rozpité na listech - mlčky přihlížející modré oči trnek - rudé rty svraštělých šípků, ledově obtisknuté na mlhavé tváři dopoledne, zrazujíce přítomnou chvíli ve zlověstném políbení Jidášově - krocan zpoza plotu žalující o vině trojím hudrováním, při němž se Petrům mihne v očích plachá úzkost - perkuse zvadlého listí pod neúprosnými paličkami větru - zplihlé vlasy trávy na mezích podél marnivě načechraných hrud polí - namísto vyzvánění zvonů vřískot cirkulárek - praskání ořechových slupek pod pravidelnými dopady kroků - hořký dech bramborové natě v zarostlých úvozech - zplanělé rzivé listoví krabatých hrušní - stydno se nadechnout bez údivu.

(5.10.2008)